Tak jsem si v únoru říkala, že bych mohla zvládnout přispívat aspoň jednou za čtrnáct dní. No a vidíte to, je konec března a kde nic, tu nic... Ne, že by nebylo o čem, spíš naopak - nevím, kam dřív skočit!
Kamarád, který kdysi psal blog při studijním pobytu v Číně, měl trefnou teorii výkonnosti. Tak banální, že jsem ji pochopila i já - dost silný technický antitalent. V technice a různých systémech jsou dvě fáze: fáze nula a fáze jedna. Fáze jedna je výkon na plné obrátky a fáze nula je prostě vypnuto.
V únoru jsem najela na fázi jedna, takže se snažím stíhat dvě zaměstnání (jedno v Čechách, druhý na Moravě), navíc se blíží velká kendó akce, a tak se snažím poctivě cvičit a víkendy trávím od rána do večera po tělocvičnách, a do toho klasické každodenní starosti... Pak ležím se skvělým pocitem večer v posteli, říkám si, jaká jsem borka, že to všechno zvládám. A ještě, když mi pár náhodných lidí v okolí řekne, jak to dělám, že tak překypuju energií a optimismem, tak se má egoistická dušička tetelí blahem... :o)
No jo, jenže pak přijde den, který taky zvládnete, ale bolí vás celé tělo, že už toho má dost. A pokud ho neposlechnete, tak se vsaďte, že další den prokašlete a proležíte v posteli v horečkách... A tak mám zas fázi nula a plánuju si ji dosyta užít různými ducha nezatěžujícími pracemi, jako zkrášlováním bytu a velikonočním pečením... Teda, aspoň doufám, že takhle fáze nula má vypadat. :o)
Co vaše fáze? A co jarní únava? (Pokud tedy pracujeme s informací, že je už astrologické jaro, a ne s tím, co vidíme za okny.)
Pées: Minulý týden označil jeden olomoucký důchodce mé nohy za nejkrásnější ve střední Evropě. Načež o den později mu dal santusák se psem za pravdu a volal na mě, že mám pěkný dlouhý nohy a ať se vrátím...:D Tak kdyby nic, tak... se aspoň můžu chlubit nohama! Ha! :D
