... ten pocit, kdy vám to najednou docvakne a vy víte?
V sekundě na vás dolehne celý svět se svýma krásama i svou tíhou, ale vy najednou víte, že víte.
A vaše hlava se uprostřed toho všeho dění zmítá v chaosu a myšlenky se v ní míhají, jako kdyby skrz vás šly spojnice mezi všema mobilníma telefonama na světě.
A vy se kocháte tím vším, libujete si, že víte, jak víte, a v hlavě vám to sviští jako v úle, ale přitom slyšíte vlastně naprostý ticho. Takový, který trhá uši z hlavy. Takový, u kterýho máte pocit, že musíte pustit skleničku z výšky na dlaždice, abyste zjistili, jestli jste vlastně neztratili sluch......
Znáte?
A jak vlastně magor pozná, že je magor?
Jo, bude to tu teď trochu jinčí. Páč jsem velká holka a došlo mi, že je to tu vlastně o mně. Howgh.
