Rodinný víkend.

Minulý víkend byl dost challenge. Během dvou dnů plno hodin v autě, rychlý přesuny v rámci severních Čech, moje rodina, Štěpánova rodina, babičky, dědečky, tetičky, strejčky, dětičky + speciální bonus: neukážu ti svýho tátu, dokud mi neukážeš ty toho svýho. Chtělo to plán - jak to přežít, aby.... to nebylo na draka.

TADÁÁÁ:

To bylo naposledy, co jsme Štěpu viděli před tím, než odletěl do teplých krajin...

Nakonec jsme usoudili, že nemá cenu bojovat proti větru, navíc když ani nefouká a odjeli jsme na Fláje, kteréžto jsou jedním z nejhezčích míst v mých rodných Ertzgebirge. 

Fláje totiž byly celkem parádní vesnice v Krušných horách nedaleko hranic. Ale v padesátých letech se poblíž nich vybudovala přehrada - zásobárna pitné (a velmi dobré!) vody pro celé Krušnohoří a část Německa. A protože vesnice Fláje a další jí přilehlé byly zahrnuty do ochranného hygienického pásma, došlo k vysídlení, následné demolici a na původním místě zůstaly jen základy. Stejně, anebo právě proto, má to místo něco do sebe...

Znáte...

... ten pocit, kdy vám to najednou docvakne a vy víte?
V sekundě na vás dolehne celý svět se svýma krásama i svou tíhou, ale vy najednou víte, že víte.
A vaše hlava se uprostřed toho všeho dění zmítá v chaosu a myšlenky se v ní míhají, jako kdyby skrz vás šly spojnice mezi všema mobilníma telefonama na světě.
A vy se kocháte tím vším, libujete si, že víte, jak víte, a v hlavě vám to sviští jako v úle, ale přitom slyšíte vlastně naprostý ticho. Takový, který trhá uši z hlavy. Takový, u kterýho máte pocit, že musíte pustit skleničku z výšky na dlaždice, abyste zjistili, jestli jste vlastně neztratili sluch......

Znáte?

A jak vlastně magor pozná, že je magor?

Jo, bude to tu teď trochu jinčí. Páč jsem velká holka a došlo mi, že je to tu vlastně o mně. Howgh.

Letní lomo.

Jsem pekla, no.

Pch, že prý se perníčky pečou na jen na Vánoce! Na to peču a klidně je upeču v červenci v těch největších vedrech, kdy se mi noutbuk přehřívá tak, že ho podkládám Freudovům Výkladem snů, jenž byl po důkladném prohledání pokoje shledán jako největší bichle, a tudíž nejvhodnější noutbukové podkládadlo.

Novej Štěpánův Fender!!!

Berlin ♥

Jeden koncert a dvoudenní chození napříč centrem.
32°C ve stínu a čvachtání v kašně.
Židovské muzeum a následný podvečerní šlofík na plážovém lehátku pod platany.
Nejlepší kebab na světě, kariwurst a Beck's (čti bééááééks).
Skákání po posteli v hostelovém obřím pokoji.
Výhled z Reichstagu a díry po kulkách z druhé světové v každém starém domě...
Komolení němčiny a neustálé opakování slova Knoblauch (jakože česnek).

A během cesty domů jsme ve dvou sežrali na posezení celý velký pytel lékořicových Haribo!

Berlín je skvělej, tam bych dokázala žít!